Jezevčík

Jezevčík je energické plemeno s roztomilým vzhledem a osobností. Tento láskyplný pes malého vzrůstu je všestranným rodinným společníkem a zapáleným hráčem aktivních a zábavných her.

Jezevčíci mají dobře vyvinutý čich a dříve se chovali k lovu jezevců. Od toho německý název Dachshund: Dachs – jezevec; Hund – pes. Jejich mimořádné dovednosti se dokonce využívali k stopování divočáků a další zvěře.

Navzdory své velikosti ma jezevčík tendenci chránit své majitele, takže může být vynikajícím hlídacím psem.

Můžete ho znát také pod přezdívkou Daxlík. Pokud tedy hledáte malého psa, který vás udrží na špičkách a zasype láskou, Jezevčík pro vás může být tou ideální volbou.

🔽Více vlastností a faktů o Jezevčících naleznete níže v článku!🔽

Fotky Jezevčíka

26 vlastností Jezevčíka

Shrnutí Jezevčíka

Jezevčík je malý temperamentní pes, který je vhodný jak do bytu tak do domu se zahradou. Chová se v několika variantách a může mít sklony k nadváze. A kvůli délce těla je náchylný k poraněním páteře. Je také velice bystrý a má výborný čich. Je důležité nepodcenit výchovu a výcvik. Správně vychovaný jezevčík bude skvělým rodinným společníkem.

Základní informace

Popis Jezevčíka

Jezevčíci se rozlišují podle typu srsti: krátkosrstý, dlouhosrstý a drsnosrstý — a podle velikost: miniaturní a standartní.

Bez ohledu na velikost jsou Jezevčíci nádherným přírůstkem rodiny, a proto se řadí mezi jedny z nejoblíbenějších plemen světa. Jejich roztomilý a živý vzhled inspiroval mnoho známých přezdívek pro toto plemeno.

Při pohledu na Jezevčíka se nelze ubránit úsměvu. Hrdě nese své dlouhé svalnaté tělo na krátkých nohách, s vysoko zdviženou protáhlou hlavou a odvážným, inteligentním pohledem. Pro svůj ikonický vzhled jsou Jezevčíci snadno rozpoznatelní a oblíbení mezi veřejností.

Jezevčíci jsou stateční, ale občas mohou být tvrdohlaví a zejména při lovu mají nezávislého ducha. Teprve doma se projeví jejich hravá povaha. Vždy je vám rád nablízku a „pomáhá“ vám při různých činnostech, například při zavazování tkaniček. Jezevčíci jsou známí tím, že jsou živí a rádi se honí za jinými malými zvířaty, ptáky a hračkami. 

Standard plemene – písemný popis toho, jak by měl Jezevčík vypadat a chovat se – asi nejlépe vystihuje jejich povahu: 

Jezevčíci se často úzce pojí s jedním člověkem. Mohou dokonce žárlit na pozornost svého majitele, a pokud jste je špatně vycvičili a socializovali, mohou se stát nevrlými.

Jezevčíci jsou dobrou volbou pro obyvatele bytů a lidi, kteří nemají přístup k zahradě. Jsou oblíbení zejména u městských obyvatel díky své malé velikosti a snadné péči. Rádi chodí na procházky a užívají si společného dovádění uvnitř.

Jezevčík je všestranný společník. Díky různým velikostem, barvám, typům srsti a povahám si Jezevčíka oblíbí snad každý.

„Jezevčík je chytrý, živý a odvážný až zbrklý, vytrvalý v práci nad zemí i pod zemí, s dobře vyvinutými všemi smysly. Jakýkoliv projev plachosti je vážnou vadou.“

8 hlavních bodů Jezevčíka

• Jezevčíci mohou být tvrdohlaví a jejich výchova je proto obtížnější. Doporučuje se raná socializace a výcvik pro psí klec.
• Jezevčíci jsou inteligentní psi s nezávislou povahou a hravým duchem. Proto jsou občas zlobiví. Při jejich výcviku buďte trpěliví, pevní a důslední.
• Protože byli vyšlechtěni pro lov, mohou se stále projevovat způsoby, které s tím souvisí — například hrabání na vašem záhonku nebo neúnavné žádání o pamlsek. Dopřejte jim spoustu „kořisti” ve formě hraček a budete mít nejspokojenějšího mazlíčka.
• Jezevčíci mají na psa své velikosti hlasitý a hluboký štěkot — a štěkají opravdu rádi!
• Pokud si nedáte pozor, může vás Jezevčík zlenivět a ztloustnout, což ještě více zatíží jeho křehká záda. Nezapomeňte kontrolovat příjem potravy a udržovat zdravou váhu.
• Kvůli svému protáhlému tělu je Jezevčík náchylný k problémům se zády. Nedovolte mu skákat z vysokých míst, a když ho držíte, podepřete mu záda.
• Váš Jezevčík bude pravděpodobně psem pro úzkou skupiny lidí. Od přírody je k cizím lidem nedůvěřivý. Vždy však pomáhá časná socializace.
• Chcete-li mít zdravého psa, nikdy nekupujte štěně od nezodpovědného chovatele nebo množírny. Hledejte spolehlivého chovatele, který kontroluje své chovné psy, aby se ujistil, že mají hodnou povahu, a že jsou bez genetických chorob, které by mohly přenést na štěňata.

Původ

„Dachshund” (Jezevčík), je německé slovo, které v překladu znamená „jezevčí pes”. Historie tohoto plemene v Německu je stará přibližně 600 let. A jak název napovídá, Jezevčík byl vyvinut k tomu, aby se s nadšením prokopal do jezevčí nory a vyhnal jeho obyvatele. Dlouhé a nízké tělo Jezevčíka bylo pro tuto práci jako stvořené.

Překvapivě hlasitý štěkot tohoto malého plemene také pochází z jeho původního povolání — díky němu mohl jezevčíkův lovecký partner vypátrat místo, kde se kořist nachází.

Kromě krátké hladké srsti plemene vznikly selektivním šlechtěním různé typy Jezevčíků s drátěnou srstí pro práci v trnitých porostech a dlouhou srstí pro chladné podnebí. Koncem 19. století byl proces standardizace plemene podle velikosti, srsti a barevných variant v plném proudu.

Od roku 1888 existuje Klub chovatelů Jezevčíků (Německo) a obliba tohoto krásného plemene roste až dodnes.

Velikost

Jezevčíci se chovají ve dvou velikostech: standardní a miniaturní.

Standardní Jezevčíci všech variant (hladkosrstí, dlouhosrstí a drsnosrstí) obvykle váží mezi 7 až 14 kg.

Miniaturní Jezevčíci i v dospělosti obecně neváží více než 5 kg.

Někteří Jezevčíci se mohou samozřejmě lišit v závislosti na typu výchovy, pohybu a stravy. Uvedené termíny se však považují za obecný standard plemene Jezevčíka.

Povaha

Jezevčík je plemeno chytré, čilé a smělé, někdy až zbrklé (často se chová tvrdohlavě). Jezevčíci mají pověst zábavných a nebojácných psů, nejraději se však mazlí se svými lidmi. 

Povaha Jezevčíka se může lišit také podle typu srsti. Drsnosrstí Jezevčíci mají ve svém původu teriéra, tedy průšviháře. Dlouhosrstí Jezevčíci jsou klidní a tiší a hladkosrstí jsou někde uprostřed.

Povaha je ovlivněna řadou faktorů, včetně dědičnosti, mírou výcviku a socializace. Štěňata s milou osobností jsou zvědavá a hravá, ochotná se k lidem přiblížit a nechat se jimi chovat.

Jako každý pes potřebuje Jezevčík v mládí ranou socializaci — vystavení mnoha různým lidem, pohledům, zvukům a zážitkům. Socializace pomáhá zajistit, aby ze štěněte Jezevčíka vyrostl všestranný pes. Přihlášení do psích školek je skvělým začátkem. Pravidelné procházky rušným parkem, městem nebo kolem vašeho bloku taky pomáhají při zlepšování sociálních dovedností vašeho psa.

Zdraví

Ne všichni Jezevčíci onemocní některou z těchto nemocí, ale je důležité si je uvědomit, pokud uvažujete o pořízení tohoto plemene.

• Onemocnění meziobratlových plotének
• Epilepsie: Toto je neurologické onemocnění, které bývá často zděděné. Může způsobit mírné nebo závažné záchvaty, které se mohou projevit neobvyklým chováním (např. zběsilé běhání, potácení se, nebo schovávání se) a dokonce upadnutí, ztuhlost končetin nebo ztrátu vědomí. Záchvaty jsou děsivé sledovat, ale dlouhodobá prognóza pro psy s idiopatickou epilepsií je obecně velmi dobrá. Je důležité vzít svého psa k veterináři pro správnou diagnózu a léčbu. Zejména proto, že záchvaty mohou mít i další příčiny.
• Progresivní retinální atrofie (PRA): Jedná se o dědičné oční onemocnění, které se projevuje postupným zhoršováním sítnice. Na počátku začínají postižení psi hůře vidět v noci; a jak nemoc postupuje, ztrácejí svůj zrak i během dne. Mnoho postižených psů se dobře přizpůsobuje svému omezenému nebo ztracenému zraku, jestliže jejich okolí zůstává stejné.
• Dilatace a volvulus žaludku (nadýmání): Běžně nazývané nadýmání je u psů ohrožující stav, který postihuje velké psy s hlubokým hrudníkem. Nejčastěji se vyskytuje pokud jsou krmeni jedním velkým jídlem denně, rychle jedí, pijí velkými doušky nebo se po jídle intenzivně pohybují. K nadýmání dochází, když se žaludek naplní plyny a následně se zkroutí. Pes není schopen říhání nebo zvracení, aby se přebytečných plynů zbavil a omezí se průtok krve do srdce. Krevní tlak klesá a pes se ocitne v šoku. Bez okamžité lékařské pomoci se může stav drasticky zhoršit. Mějte podezření na nadýmání, pokud má váš pes nafouknuté břicho, nadměrně slintá nebo zvrací. Může také být neklidný, skleslý, letargický nebo slabý s pomalým srdečním tepem. Pokud si všimnete těchto příznaků, okamžitě se spojte se svým veterinářem.

Péče

Jezevčík má velkou výdrž a spoustu energii. Rádi chodí na procházky, hrají si venku s ostatními psy. Skvěle se hodí do bytů — pod podmínku dostatečného pohybu. Dvě procházky denně (nejméně 10 minut) jsou tak akorát. Občas preferují zábavné hry jako je aportování.

Nejsou vhodní pro život venku nebo v boudě. Měli by žít v domácnosti společně se svými majitely. Když Jezevčíka držíte, vždy dbejte na to, abyste mu podepřeli zadní část těla a hrudník.

Jezevčíci se mohou rychle učit, pokud jsou správně motivováni. K udržení jejich pozornosti používejte pozitivní posilování, jako jsou odměny ve formě pamlsků nebo oblíbená hračka. Tréninky je nejlepší udržovat krátké. Jezevčík se rychle začne nudit, pokud je nucen opakovat stále stejné cviky, proto mu trénink poslušnosti udělejte zábavný a zajímavý.

Trpělivost a důslednost jsou nutností.

Krmení

Doporučené denní množství: 1/2 až 3 hrnky kvalitního suchého krmiva denně.

Poznámka: Množství krmiva pro dospělého psa závisí na jeho velikosti, věku, stavbě těla, metabolismu a úrovni aktivity. Psi jsou stejně individuální jako lidé a ne všichni potřebují stejné množství potravy. 

Je téměř samozřejmé, že vysoce aktivní pes bude potřebovat více než pes gaučový. Záleží také na kvalitě kupovaného krmiva – čím kvalitnější krmivo pro psy koupíte, tím více bude váš pes šťastný a vyživený.

Barva srsti a Grooming

Hladkosrstí jezevčíci jsou ve Spojených státech nejoblíbenější odrůdou. Jejich srst je krátká a lesklá a nepotřebuje mnoho péče. V zimě však potřebují svetr, pokud žijete v oblasti s chladným počasím. Běžné barvy jsou červená, krémová, černá s pálením, černá se smetanou, čokoládová s pálením, modrá s pálením a isabella (plavá) s pálením. Jezevčíci mohou mít také vzorovanou srst, například dapple (skvrnitý vzor srsti), žíhanou, sobolí a piebald.

Dlouhosrstí jezevčíci mají hladkou, mírně zvlněnou srst a mohou mít stejné barvy jako jezevčík hladkosrstý. Měli by se kartáčovat každý den, aby se jim netvořily rousnice, zejména kolem loktů a uší. Mnozí se domnívají, že dlouhosrstý jezevčík má učenlivější povahu než hladkosrstý nebo drátosrstý.

Drátosrstí jezevčíci mají drátovitou, krátkou, hustou a drsnou srst s hustým obočím a vousy. Stejně jako hladkosrstí jezevčíci jsou často rošťáci. V zimě nepotřebují svetr, ale je třeba je pravidelně kartáčovat, aby se netvořily rousnice. Jejich zbarvení srsti může být stejné jako u hladkosrstého jezevčíka, ale nejoblíbenějšími barvami ve Spojených státech jsou divočák (směs černé, hnědé a šedé), černá s pálením a různé odstíny červené.

Děti a další mazlíčci

Jezevčíci skvěle vychází s dětmi, zejména pokud vyrůstají společně. Nemusí však být tak přátelští ke kamarádům vašich dětí.

Díky svému dlouhému hřbetu se jezevčík může snadno zranit, pokud se s ním nezachází správně. Vždy učte děti, jak se ke psům přibližovat a jak se jich dotýkat, a vždy dohlížejte na veškeré interakce mezi psy a malými dětmi, abyste zabránili kousání nebo tahání za uši či ocas. Žádný pes by nikdy neměl být ponechán s dítětem bez dozoru.

Jezevčíci dobře vycházejí s jinými domácími zvířaty, zejména pokud se s nimi seznámí jako štěně.